Manželský pár z Minneapolis se rozhodl odletět na Floridu, aby se vyhnul obzvlášť studené zimě doma. Manželka potřebovala v zaměstnání dokončit ještě nějaký úkol, a tak se rozhodli, že manžel poletí ve středu a jeho žena jej bude následovat až příští den. Manžel po příletu do Miami v hotelu zjistil, že má ve svém apartmá k dispozici i počítač s internetovým připojením. Rozhodl se tedy poslat manželce e-mail. Při psaní adresy ale vynechal jedno písmenko, chybu nepostřehl a e-mail tak odeslal na špatnou adresu. Mezitím, kdesi v Houstonu, se vracela jedna žena z pohřbu zesnulého manžela. Její choť byl po mnoho let významný činitel a tudíž přišlo velké množství kondolencí včetně i e-mailem. Vdova se rozhodla poštu přečíst a už po přečtení prvního e-mailu hlasitě vykřikla a v mdlobách se sesunula k zemi. Výkřik zaslechl její syn, vběhl do místnosti, uviděl matku ležící na zemi a na stole běžící počítač.


Na monitoru pak četl následující:

Komu: Mé milované ženušce
Předmět: Jsem na místě
Datum: 18.1.2006

Vím, že budeš mým e-mailem překvapena. Tady totiž jsou počítače taky a já ti tedy můžu o sobě poslat zprávu. Právě jsem dorazil a jak vidím, vše je tu připravené i pro tvůj zítřejší příchod. Moc se těším, až tě zase uvidím! Doufám, že tvá cesta sem bude stejně bezproblémová jako byla ta moje.

Tvůj milující manžel

P.S.: Tady dole je opravdu horko.

Před dvěma týdny jsem měl čtyřicáté narozeniny, ale zdálo se, že si toho nikdo nevšiml. Myslel jsem si, že mi třeba manželka po snídani poblahopřeje a možná mě překvapí malým dárečkem, ale neřekla mi ani:"Ahoj miláčku!"
Své naděje jsem vkládal do dětí, ale ty snědly snídani, aniž by mi cokoli řekly. Když jsem odjížděl do práce, cítil jsem se opuštěný a nedoceněný. Ale jakmile jsem vstoupil do
kanceláře, tak mi sekretářka popřála vše nejlepší a hned jsem se cítil
lépe - alespoň někdo si na mě vzpomněl. Pracoval jsem do dvou odpoledne, když se otevřely dveře a moje sekretářka se zeptala: "Dnes je tak hezký den, vy máte narozeniny... Nepůjdeme na oběd?"
Ochotně jsem souhlasil, neboť to byla nejmilejší věc, kterou jsem
slyšel od rána. Šli jsme do skvělé restaurace, najedli se a v příjemné
atmosféře vypili skleničku vína. Když jsme se vraceli, tak se
sekretářka zeptala:
"Musíme se vracet do kanceláře? Dnes je tak krásně!"
"Nemusíme se vlastně vůbec vracet."
"Nezajdeme ke mně?"
Souhlasil jsem. U ní doma jsme si dali sklenku koňaku, dobře si popovídali a má sekretářka v nejlepším navrhla: "Máte něco proti tomu, abych se šla do ložnice převléci do něčeho pohodlnějšího?"
"Jen běžte!" Moc rád jsem souhlasil.
Odešla do loznice a po pár minutách vyšla s narozeninovým dortem.
Nesla ho spolu s mou manželkou a dětmi. Všichni zpívali narozeninovou
písničku.
...seděl jsem na gauči...
..a na sobě jsem měl jen slipy a ponožky...

NIC NENÍ DOKONALÉ

Popelka po letech.....

Popelce je nyní 95 let. Poté, co prožila život s nyní nebožtíkem princem, sedí dnes na terase, v houpacím křesle a pozoruje svět se svým kocourem Bobem.

Jednoho slunného odpoledne se před ní zničeho nic objeví pohádková babička.
Popelka se podiví: "Babičko, co Ty tu deláš po všech těch letech?"
Babička odpoví: "Popelko, od doby, co jsem Tě viděla naposledy jsi vedla příkladný
život a já bych Ti za to dnes chtěla splnit tři přání."

Popelka byla překvapená, zamyslela se a povídá: "Víš, babičko, princ byl skvělý člověk, ale mizerný investor. Dnes tu žiji z ruky do úst z mizerného důchodu. Pomohlo by mi, kdybys mě učinila bohatou."

V tu ránu se její houpací křeslo proměnilo ve zlato. Popelka ani nedýchá a děkuje babičce.

Babička odpoví: "To je maličkost, jaké je Tvé druhé přání?"

Popelka se podiva na své křehké tělo a říká: "Přála bych si být zase mladá, krásná a plná energie, jako jsem bývala."

Přání se v mžiku stane realitou, Popelka je zase krásná a v těle cítí příjemné mrazení, jaké již po léta nepocítila.

Babička se zeptá ještě jednou: "Máš poslední přání, co by to mělo být?"

Popelka pohlédne na vyděšeného kocoura v rohu a praví: "Nemohla by jsi proměnit Boba v pohledného muže?"

Jako zázrakem se Bob protáhne a stojí před ní tak krásný muž jakého ještě svět neviděl.

Babička pogratuluje Popelce, popřeje jí šťastný nový život a zmizí tak náhle, jak se objevila.

Bob a Popelka se po sobě chvíli toužebně dívají, Popelka beze slov zíra na nejkrásnějšího muže jakého kdy spatřila. Tu se k ní Bob přiblíží a vezme ji do svých silných paží. Přitáhne si ji k sobě a ona cítí ve vlasech jeho horký dech, kdyz šeptá:




"Vsadim se, že lituješ toho, že jsi mě nechala vykastrovat.

Mlady muz sel nakoupit darek k vanocum pro svoji novou pritelkyni. Protoze s ni nechodil tak dlouho, hledal neco, co by bylo mile, ale ne jeste tak osobni. Nakoupit sel se svoji mladsi sestrou. Rozhodl se koupit rukavice a sestra si vzala dvoje kalhotky. Kdyz je prodavac balil do darkoveho papiru, omylem oboje vymenil. Sestra tak dostala zabalene rukavice a on kalhotky.

Doma se neobtezoval obsah kontrolovat a pripsal k balicku psani: "Myslim, ze budes mit z darku radost. Vybral jsem je protoze jsem si vsiml, ze nemas ve zvyku je nosit, kdyz nekam jdeme. Chtel jsem nejdrive koupit delsi se zipem, ale kdyz jsem je zkousel na sve sestre, zjistil jsem ze tyhle se lepe sundavaji. Tyto take nejsou tak bile, ale prodavacka mi ukazala sve belejsi, ktere nosila po tri nedele a ty nevypadaly uz tak dobre. Skoda ze jsi nemohla byt se mnou, aby sis je hned zkusila a ja te v nich mohl videt. Ale to az se zase priste uvidime. Az si je sundas, nedavej je do skrine, aby nebyly moc vlhke. Doufam, ze je budu moct na novy rok stokrat polibit a ucitil jejich vuni. Tvuj Ales

P.S.: V posledni dobe se nosi trosku srolovane, tak, aby bylo videt kožíšek."

John pozval svoji matku na veceri. Behem vecere si matka nemohla nevsimnout, ze jeho spolubydlící Julie je velmi pekná. Uz dlouho mela podezrení,ze John má se svojí spolubydlící vztah, a ted byla jeste zvedavejsí.
Pri jídle proto sledovala jejich reakce, snazila se zjistit, zda je mezi Johnem a jeho spolubydlící neco víc nez jen pohledy. Jako by cetl její myslenky, John povídá: "Já vím, co si musís myslet, ale mohu te ujistit, ze Julie a já jsme skutecne jen spolubydlící!"
Asi o týden pozdeji prisla Julie za Johnem a povídá: "Od té doby, co tu byla tvoje matka na veceri, nemohu najít tu krásnou stríbrnou naberacku na omácku.

Myslís, ze ji mohla sebrat??" John povídá: "Sice o tom pochybuji, ale pro jistotu ji napísu."

Sedl si a napsal: Milá mami, já netvrdím, ze jsi z mého bytu sebrala naberacku na omácku, ani netvrdím, ze jsi ji nesebrala.
Faktem vsak zustává, ze ode dne, kdy jsi tu byla na veceri, naberacka chybí. S láskou John.

O pár dní pozdeji dostal John od své matky dopis a v nem stálo: Drahý synu, já netvrdím, ze s Julií spís, ani netvrdím, ze s Julií nespís.
Faktem vsak zustává, ze kdyby spala ve své vlastní posteli, tak by v ní uz dávno tu naberacku na omácku nasla. S láskou máma.

Při obědu v jedné restauraci si jeden z hostů všiml, že všichni číšníci mají v náprsní kapsičce polévkovou lžíci. Nedalo mu to a toho, který jej obsluhoval se na tuto zvláštnost zeptal.
"Víte pane," odpověděl mu číšník, "majitel najal manažerskou firmu, aby zjistila, jak urychlit a zefektivnit naši práci. Firma po půlročním zkoumání zjistila, že nejčastěji hostovi upadne na zem polévková lžíce a pokud ji obsluhující číšník má po ruce, ušetří 10% času, který věnuje na cestu do kuchyně a zpět ke stolu hosta."
Host se s vysvětlení spokojí, ale po další době si všimne, že každému číšníkovi visí z rozporku kalhot malý provázek. Nedá mu to a opět se číšníka zeptá.
"Víte pane, jste velmi všímavý," ztiší číšník hlas, "jste v podstatě první, kdo si toho všimnul. Ona totiž ta firma dále vyzkoumala, že pokud si při příchodu do práce uvážeme na penis provázek, při návštěvě WC jej lehce za provázek vytáhneme, takže se ho nedotýkáme rukama a nemusíme si tedy mýt ruce a ušetříme 40% času, který trávíme na záchodě."
"No ale jak ho bez pomoci rukou dáte zpět do kalhot?" nedá to přece jen hostovi.
Číšník ztiší hlas ještě víc a dodá, "nevím jak ostatní, ale já si pomáhám tou lžící..."